Dnes jsem hledala jeden e-mail a našla úplně jiný, vlastně zapomenutý. Matně si vzpomínám, že mi ho brácha posílal...ráda jsem se do něj opět začetla. Vyvstaly mně vzpomínky na cestování. Ale na jaké cestování - naší tatřičkou, prostornou, úchvatnou, která předla jako kočka :-) Její zvuk se pozná, to se člověk nesplete. Jedna pro děti veselá, ale pro rodiče už ne tolik veselá vzpomínka mi napadla při čtení z odkazu v mailu. Brácha v rozhovoru pro noviny mluví o prostorném sezení, že jsme vzadu jako děti seděly nohama naproti sobě (v té době se v zadu jezdilo bez pásů či dětských sedaček). Bylo to super, hrály jsme tenkrát nějakou hru, už nevím co, děsně jsme se bavily.
Taťka s námi vždy jezdil opatrně, ale přeci jen to někdy dopravní situace vyžadovala, zkrátka najednou brzda a my letěly mezi sedačky (do toho obr prostoru, kam se vešly sáňky). Taťka byl vyděšený, zda se nám nic nestalo, ale my děti se řehtaly jaký to byl sešup. No tahle vzpomínka je jediná, jinak jízda byla vždy spíše uspávací, mírně houpavá a měkoučká. Když jsem se vdávala, ocenila jsem to pohodlí a hlavně prostor (ne že bych byla prostorná já, byla jsem skoro o 20 let mladší a o 20 kg lehčí :-) ), ale vešly se mi tam totiž šaty i se všemi spodničkami. Brácha a jeho kamarádi nás pak vezli i na hostinu, lidé se dívali nejen pro to svatební troubení, ale přeci jen se běžně na silnici více jak jedna šestsettrojka nevidí. Tedy až na různé veteránské akce, jako třeba už za pár dní na Lidickém okruhu.
https://auto.idnes.cz/zivot-s-tatrou-603-laska-na-veky-dea-/auto_ojetiny.aspx?c=A090713_175013_auto_ojetiny_fdv
Žádné komentáře:
Okomentovat