pátek 22. února 2019

Míša 2007


A z malého skřítečka
slečna se stala, 
kdepak je bryndáček?
Voda ho vzala. 
Všude těch chrastítek,
plyšáků, plenek, 
slyšet byl dětský smích, 
ťapkání nožek. 
Šminky a hřebeny, 
laky a džíny, 
vyrostla holčička, 
hračky má jiný. 
Vzezřením navenek, 
působí dospěle, 
uvnitř však dušička, 
zpívá si vesele... 
Z malého skřítečka 
slečna se stala, 
povaha miloučká, 
v srdci zůstala ☺️

sobota 9. února 2019

Střípky z voleb 2017

Je to tady, vše připraveno, můžete přijít volit. První půlhodina je hektická, později se vlny voličů stávají volnějšími. Tentokrát nám přišlo přes 520 voličů, což je asi 56%. Počítali jsme hodinu a výsledky odevzdávali pětadvacátí a to je z 57mi kladenských + dalších ani nevím kolik (vídáme i čísla přes 70) okolních okrsků úspěch. Voliči chodili různí - staří, mladí, veselí i vážní, zdraví i nemocní. Obdivuji ročníky 1926 - 35, kteří nejenže PŘIŠLI volit, ale s dobrou náladou nás bavili nebo si dělali legraci. To bylo milé :-) A co mně letos utkvělo? Tak třeba slečna, která hned mezi dveřmi povídá: "Dobrý den, jsem asi dement, ale to můžu volit kdekoliv?" Nebo paní, která mi podává místo občanky seznam ulic a směje se a směje, jak mě nachytala. Pak také jeden pár mladých lidí, nesmělých, tichých, jeden bez druhého ani krok a pak překvapivě oba přistoupili k urně, slečna odhodila nesmělost a jala se chlapce navádět jak a kam si má stoupnout, ať se usmívá a fotila ho mobilem. Po vhození obálky se vypařili tak rychle, že z nashledanou bylo slyšet jen to ...nou :-).
Letos přišel i jeden mladý muž cizí národnosti, který slušně pozdravil a stál u dveří. Po vyzvání, zda jde volit s úsměvem odvětil, že jsou dnes volby, tak co by tu tak asi dělal. Po dalším vyzvání a ukázání občanky, vzal obálku a než jsme stačili dokončit otázku zda má lístky, odešel za plentu kde odvětil, že nemá a vrátil se zpět. Co tam chtěl hodit??? Další mladík se nás zvědavě přišel zeptat, že už sice volil vedle ve třídě, ale že tam za plentou měli propisky. "Vy je tu máte také?" otázal se. Ujistili jsme ho že ano a on se nás zeptal, z jakého důvodu tam jsou připravené? Jedna osoba na nás zpoza plenty volala, že nemůže tu "čtyřku" najít a objevili se i tři "olizovači" obálek. Také, ostatně jako vždy, přišel pan fotograf, který se na naše reakce smál, že každá říká, hlavně ať tam není vidět a pak se pídí po fotkách, na kterých by se našla a hrozně se diví, když se nenajde :-):-):-) Na letošních volbách byla legrace, občas jsme se nestačili divit a bohužel jsem zažila i situaci, kdy přišla paní a podávala mi obálku s lístky svého manžela se slovy: "Nevím komu to mám odevzdat, manžel zemřel".
Na období voleb si čas od času vzpomene každý, ale ne vždy to bude v souvislosti s politikou.....

Volby

Už se to zase blíží...příprava volební místnosti. Školní lavice se musí přesunout na konec třídy, naopak před tabuli přijdou tři až čtyři stoly a na ně ubrusy. Židle pokud možno z druhého stupně, protože do těch, které tu mají (1. třída) se většině členů volební komise zadní část těla opravdu nevejde. Pak nástěnka, znak a ještě pár důležitostí jako je třeba plenta nebo urna. No prostě když máme vše připravené, usedneme za stoly a rozdělíme si seznam voličů. A ten v našem volebním okrsku není vůbec krátký, vždyť je v něm zapsáno bez mála 1000 voličů. Po každé jsem zvědavá, kolik lidí přijde.
Ale ještě víc se vždy těším na "kolegy" členy. Ono se totiž hodí, když nám to sobotní počítání jde pěkně od ruky díky "prima partě". Před pár lety jsem měla možnost si promluvit pro mě s velice zajímavým člověkem. S námi byl jen ty jedny volby, ale pamatovat si ho budu dlouho. Už když přišel a sedal si za stůl jsem věděla, že má něco s nohou. Později, když se na chodbě u kávy rozpovídal o svém životě, potvrdil se můj postřeh. Byl to profesionální voják, který na misi přišel o nohu. To co prožil, že vůbec přežil, s čím se musel vyrovnat a přijmout naprostou změnu v životě si asi člověk těžko představí. I ten fakt, že doma čekala manželka a dvě malé děti musel být stresující. Překvapil mě svoji upřímností a to povídání mu nedělalo sebemenší problémy. Mluvil jedním dechem, to bylo milé a přestože zážitek byl hodně bolestný, dokázal o všem mluvit a to je dobře.
Nezapomenu ani na další členku, která vybočovala snad vším. Vše co řekla či udělala bylo přinejmenším zvláštní. Seděla vedle vojáka, který odpovídal na dotaz ohledně jeho protézy. Příběh značně zkrácený od toho, který vyprávěl mně na chodbě. Všichni tiše a soucitně poslouchali, když se najednou paní dost nahlas projevila a začala vyprávět svůj příběh stylem: "Tak to já byla jednou taky nemocná s nohou, ošklivě jsem si vyvrkla kotník, to si neumíte představit tu bolest, 14 dní jsem nemohla chodit".....a mlela a mlela. Podívali jsme se na sebe s manželem a oba se pak doma shodli, že jsme měli sto chutí po ní skočit a tu pusu jí zalepit. Všichni jsme zůstali jak opaření. Asi si toho nevšimla a vůbec nic jí nedošlo. Voják se jen pousmál a tiše vyslechl, co měla na srdci. Styděla jsem se za ní. Bohužel i tací žijí mezi námi...

Mužská věc

Bylo teplo, prázdniny v plném proudu, rybník a v něm pár lidí. Dětičky se mi koupaly, já si na břehu četla a po očku je sledovala. Idylka dokonalá. Na opačném břehu rybníka leželo pár "opékačů", sem tam nějaký páníček se psem a pak mladí, kteří juchali a skákali do vody z tenkrát ještě podél břehu rostoucích vrb. Najednou se ke mně řítí mladší dcera (v tu dobu osmiletá) celá rozčilená, evidentně jí něco ale hooodně naštvalo.
Začala mi popisovat jak se klidně koupe, hraje si ve vodě s nafukovačkama, skáče, prostě si užívá koupání. No a pak prý vidí, jak jeden z těch ležících lidí si sedne, pak vstane a jde se koupat. Na tom není nic k naštvání, no jo jenže ten pán byl "mami úplně nahatej a já viděla tu mužskou věc!!!" :-) Byla pohoršená, protože neměl plavky a normálně se koupal nahatý. "Do vody už nejdu..." prohlásila. Daly jsme řeč a nakonec se ještě x-krát vykoupala :-) No, pak jsem se na toho pána zaměřila a neviděla nic, protože jsem neměla brýle na dálku :-) :-) :-)

středa 6. února 2019

T603

Dnes jsem hledala jeden e-mail a našla úplně jiný, vlastně zapomenutý. Matně si vzpomínám, že mi ho brácha posílal...ráda jsem se do něj opět začetla. Vyvstaly mně vzpomínky na cestování. Ale na jaké cestování - naší tatřičkou, prostornou, úchvatnou, která předla jako kočka :-) Její zvuk se pozná, to se člověk nesplete. Jedna pro děti veselá, ale pro rodiče už ne tolik veselá vzpomínka mi napadla při čtení z odkazu v mailu. Brácha v rozhovoru pro noviny mluví o prostorném sezení, že jsme vzadu jako děti seděly nohama naproti sobě (v té době se v zadu jezdilo bez pásů či dětských sedaček). Bylo to super, hrály jsme tenkrát nějakou hru, už nevím co, děsně jsme se bavily.

Taťka s námi vždy jezdil opatrně, ale přeci jen to někdy dopravní situace vyžadovala, zkrátka najednou brzda a my letěly mezi sedačky (do toho obr prostoru, kam se vešly sáňky). Taťka byl vyděšený, zda se nám nic nestalo, ale my děti se řehtaly jaký to byl sešup. No tahle vzpomínka je jediná, jinak jízda byla vždy spíše uspávací, mírně houpavá a měkoučká. Když jsem se vdávala, ocenila jsem to pohodlí a hlavně prostor (ne že bych byla prostorná já, byla jsem skoro o 20 let mladší a o 20 kg lehčí :-) ), ale vešly se mi tam totiž šaty i se všemi spodničkami. Brácha a jeho kamarádi nás pak vezli i na hostinu, lidé se dívali nejen pro to svatební troubení, ale přeci jen se běžně na silnici více jak jedna šestsettrojka nevidí. Tedy až na různé veteránské akce, jako třeba už za pár dní na Lidickém okruhu.

https://auto.idnes.cz/zivot-s-tatrou-603-laska-na-veky-dea-/auto_ojetiny.aspx?c=A090713_175013_auto_ojetiny_fdv

Říp

Horu Říp určitě zná každý Čech. Kdo si udělá výlet a vystoupá na vrchol (asi 200m nad místní placaté okolí), uvidí krásu okolní krajiny z výšky kolem 460 m n. m. A to už je pěkný pohled. Za hezkého počasí jsou dokonce dobře viditelné věžáky v Rozdělově. I my z Kladna tuto zvláštně hrbící se horu často vídáme.

S našima jsem tam byla několikrát, vždy autem a pak následovala pěkná procházka. Jako dítě jsem se s našima navýletovala a naprocházela hodně, těch míst, co jsme viděli. Škoda, že si vše nepamatuji, možná proto teď tolik fotím. Jsou okamžiky, které se mi sem tam vybaví jako třeba cedulka na stole a na ní zhruba napsáno: "Šel jsem na Říp, zpátky přijedu autobusem. Taťka."


Motýlek

Je léto a to mě napadají různé myšlenky a vyplouvají na hladinu dávné vzpomínky na toto období. Jako třeba jedna hodně stará, ale moc hezká vzpomínka na začátky mého plaveckého umění. Zrovna včera čeřila klidnou hladinu téhož koupaliště, kde jsem trávila své dětství, osoba lehce plavající stylem, kterým jsem se jako jediná z naší rodiny nenaučila plavat. Už ani nevím, zda mi to nešlo nebo jsem to ani nezkusila umět. To je jedno, jsem s touto hotovou věcí smířená. Nádherný motýlek. Paní, maminka asi sedmileté holčičky, připlavala ke břehu a pak dohlížela, jak její andílek plave kraula. Radila jí a chválila. Tatínek, zřejmě také plavec, na břehu půjčoval chlapci plavecké brýle.

Vyvstala mi dávná vzpomínka na obrovské rozpětí rukou nořících se do vody a vlnění se zbytku těla. Ten zvláštní zvuk plácnutí nohou a gejzír vody, který pak následoval slyším a vidím dodnes. Čekala jsem u břehu a nemohla se dočkat chvíle, kdy na mě přijde řada. Milovala jsem "jízdu" na těch obřích zádech, na kterých jsem se jako klíště rukama držela a nohama pomáhala plavat. Nejdřív se zanořila taťky hlava, já se nadechla a už jsme pluli pod vodou, hluboko, daleko. Fascinovala mě ta síla, která mě stahovala ke dnu a rychlost jakou bych jako malé dítě nikdy nevyvinula. Proud vody kolem svištěl, já se kdykoliv mohla pustit a vyplavat na hladinu, ale to bych se připravila o podvodní zážitky. Nejednou jsme nechtěně vylekali nic netušící "sváteční" plavkyně - starší dámy, vedle kterých jsme se jako velryba vynořili, omluvili se, nadechli a zase se zanořili do hlubin koupaliště. Měla jsem z tohoto učení plavání velkou radost, pochopila jsem vodu a naučila se jí nebát. Dva důlky, v tenkrát ještě svažujícím se břehu, jsem měla jako své místečko odpočinku. Vešly se mi tam akorát dva prsty a za ně jsem plápolala a čekala na další vodní radovánky.