středa 6. února 2019

Diamant

Určitě se každému stalo, že někoho potkal a ten mu byl sympatický. Máte společné zájmy nebo schopnosti, spolupracujete spolu nebo se jen tak přátelíte. Já někoho takového potkala skoro před čtvrt stoletím, začali jsme si povídat a protože to povídání nebralo konce, rozhodli jsme se spolu zestárnout a dopovídat si to až do úplného konce. Oba máme spoustu známých a přátel nebo poznáváme nové známé - potencionální přátele a jsme rádi, že máme štěstí na milé lidi, kteří nás obklopují. A ty nemilé se snažíme ignorovat :-)

Milé lidi poznávám různě, třeba nedávno jsem poznala osobu, která nevím jestli má stejné zájmy, schopnosti zřejmě opačné, ale sem tam se někde potkáme. Něco mě k té osobě "přitahuje", možná to pozitivno, které z ní jako pára nad hrncem sálá. Předtuchy, které mě občas přepadnou a já zatím nevím jak s nimi pracovat, se začaly točit i kolem této osoby. Takže jen čekám, co se z toho vyvrbí a jestli vůbec někdy poznám, čím má tato osoba pro mě význam (nebo já pro ni). Jediné, co se mi pořád honí hlavou je vidina mnoha cest, plných štěrku a na jedné z těchto cest se něco blýská. Čím jsem blíž, tím jasněji rozeznávám tvary čistého diamantu, mám radost z pohledu na něj a pocit, že musím každému říct: "Až tudy půjdete, mrkněte se na tu krásu, udělá vám radost." Moc dobře vím, že diamant, který má své slunné místo a rozdává radost kolemjdoucím, se nesmí přemístit. Jeho stanoviště ho dělá tak zářivým. Snad ho někdo nezakopne do stínu, kde by se přestal blýskat a časem by byl od štěrku k nerozeznání.

Žádné komentáře:

Okomentovat