Je léto a to mě napadají různé myšlenky a vyplouvají na hladinu dávné vzpomínky na toto období. Jako třeba jedna hodně stará, ale moc hezká vzpomínka na začátky mého plaveckého umění. Zrovna včera čeřila klidnou hladinu téhož koupaliště, kde jsem trávila své dětství, osoba lehce plavající stylem, kterým jsem se jako jediná z naší rodiny nenaučila plavat. Už ani nevím, zda mi to nešlo nebo jsem to ani nezkusila umět. To je jedno, jsem s touto hotovou věcí smířená. Nádherný motýlek. Paní, maminka asi sedmileté holčičky, připlavala ke břehu a pak dohlížela, jak její andílek plave kraula. Radila jí a chválila. Tatínek, zřejmě také plavec, na břehu půjčoval chlapci plavecké brýle.
Vyvstala mi dávná vzpomínka na obrovské rozpětí rukou nořících se do vody a vlnění se zbytku těla. Ten zvláštní zvuk plácnutí nohou a gejzír vody, který pak následoval slyším a vidím dodnes. Čekala jsem u břehu a nemohla se dočkat chvíle, kdy na mě přijde řada. Milovala jsem "jízdu" na těch obřích zádech, na kterých jsem se jako klíště rukama držela a nohama pomáhala plavat. Nejdřív se zanořila taťky hlava, já se nadechla a už jsme pluli pod vodou, hluboko, daleko. Fascinovala mě ta síla, která mě stahovala ke dnu a rychlost jakou bych jako malé dítě nikdy nevyvinula. Proud vody kolem svištěl, já se kdykoliv mohla pustit a vyplavat na hladinu, ale to bych se připravila o podvodní zážitky. Nejednou jsme nechtěně vylekali nic netušící "sváteční" plavkyně - starší dámy, vedle kterých jsme se jako velryba vynořili, omluvili se, nadechli a zase se zanořili do hlubin koupaliště. Měla jsem z tohoto učení plavání velkou radost, pochopila jsem vodu a naučila se jí nebát. Dva důlky, v tenkrát ještě svažujícím se břehu, jsem měla jako své místečko odpočinku. Vešly se mi tam akorát dva prsty a za ně jsem plápolala a čekala na další vodní radovánky.
Žádné komentáře:
Okomentovat